Berlínské zápisky

Jak mnozí čtenáři tohoto blogu vědí, byl jsem koncem září na několik dní na dovolené v Berlíně.

Jel jsem tam bez nějakých pevných a velkých plánů, projít se po museích a galeriích i jen tak zevlovat městem.

Do Berlína jsem jel vlakem. Levné letenky mezi Prahou a Berlínem moc nejsou, a navíc je cesta vlakem zábavnější, pokud má člověk náladu sledovat krajinu.

Zaujalo mi že krajina na německé straně je o dost prázdnější, pokud jde o lidi, než na české straně hranice, a plnější pokud jde o přírodu: draví ptáci, stáda srnčí zvěře, dokonce lišky hltající cosi na mezi, všichni bez zájmu o projíždějící vlak. Že by opravdu bylo takto zřetelně vidět co tvrdí statistiky?

Berlín pak začal - najednou - a během pár minut jízdy, většinou v podzemí, jsme byli na Hlavním nádraží. Nový Hauptbanhof je opravdu monumentální stavba, vlaky se křižují ve dvou podlažích, mísí se tam InterCity Expresy (které mimochodem mají českého šéfkuchaře, jak jsem se dozvěděl z drážního magazínu ve vlaku) s místními vlaky Regio a berlínským S-Bahnem.

Podrobněji jsem si nádraží, a její okolí, prohlédl až při odjezdu, teď jsem spěchal abych měl za sebou ubytování v hotelu.

Na nástupišti S-Bahn jsem si v automatu s dotykovou obrazovkou koupil sedmidenní síťovou jízdenku...

Byl jsem v Berlíně naposledy před 25 lety, přesto jsem si nepřipadal jako na neznámém místě... barvy, vůně, zápachy, zvuky... opravdu jsem si to někde vskrytu zapamatoval, a nebo mi jen mátl nějaký psychický fenomén?

Einsteigen, bitte... zurückbleiben, bitte... a už jedu...

Zoologischer Garten, no jo, tady jsem zaručeně nikdy nebyl, ale vypadá to tu tak, jak jsem si myslel že bude vypadat... překvapivé.

Můj hotel je hned vedle jedné ze starých stanic U-Bahnu, Bülowstraße, postavené v roce 1902, v místech kde je U-Bahn veden po "viaduktu" nad ulicí. Jak je vidět z obrázků různě po Internetu, stanice vybudovaná v secesním stylu z kamene, kovu a skla, byla a je oblíbeným předmětem zobrazování.

Autorem obrazu Hochbanhof Bülowstraße je Lesser Ury (1922, reprodukce Mediawiki). Nalezl jsem třeba reprodukci staré pohlednice a nebo detailní fotografii ozodobného sloupu.

Dnes vypadá stanice takto (zdroj: Wikipedia, GNU Free Documentation License):

Po ubytování jsem ještě vyšel do pomalu se šeřícího města, čtvrti Schöneberg. Nechal jsem se znovu obklopit hlukem města, a očima klouzal po výlohách tureckých kebabáren a samoobsluh, vdechoval vůně a pachy města, zašel do bočních ulic... směřoval jsem tak neurčitě směrem, kde jsem si na Google Earth před několika dny našel shluk zajímavých podniků a kaváren...

A opravdu, najednou jsem šel po Akazienstraße...



Kavárny, restaurace, knihkupectví, obchody s vínem a sýry...

Posadil jsem se ke stolku před Café BilderBuch a dal si v chladu přicházejícího večera svoji první berlínskou kávu.